Jak nevyhořet při podnikání?

Comment

Share

Jak nevyhořet při podnikání?

Když začnete sledovat příběhy úspěšných podnikatelů, zjistíte, že většina z nich si prošla osobním vyhořením nebo totálním zhroucením z přepracování, případně končí kariéru s nechutí cokoliv dělat. Když je člověk zaměstnaný, tak se dá sem tam změnit práce nebo pozice u svého zaměstnavatele a když to jen trochu jde, najít si něco, co vás opravdu baví. Ale když založíte firmu, tak úplně utéct nemůžete, zvlášť když vaším cílem není společnost prodat a jít se válet do Karibiku (protože většinou zjistíte, že to je zábava jen na chvilku).

Příští rok to bude 20 let od chvíle, kdy jsem se vykašlal na studium ČVUT a založil firmu Good Sailors. Nikdy jsem před tím nepracoval, takže vlastní podnik byla má první zkušenost - spousta nárazů, ale hlavně sbírání zkušeností. Žádný investor, prostě pomalý rozjezd, kdy jsme si dodnes nepůjčili ani korunu (to, zda je to ta správná cesta nebo ne, je jiná diskuze, ale nám to v té době přišlo nejlepší). Tento rok plánujeme obrat 30 milionů a 30 zaměstnanců - to všechno jako sociální podnik. Jak se dá vydržet 20 let za kormidlem a nevyhořet?

Měňte prostředí

Zvlášť v posledních letech je to skvělá věc. Sebrat se a týden či měsíc být někde jinde. Žijeme v době, kdy to nikomu nevadí (alespoň v IT) a nikomu nebude vadit, jestli jste v Praze, Brně, Chorvatsku nebo Yosemitech. Sebrat se a chvilku pracovat odjinud, i kdyby to byla vedlejší vesnice nebo druhá část Prahy je skvělé. Nové podněty, nové rutiny a najednou vás začnou napadat nová řešení problémů nebo nové nápady.

Nové oblasti podnikání

Primárně naši firmu živí vývoj aplikací na zakázku. Ale provozujeme třeba cestovatelský portál pro hendikepované. Nebo máme malé umělecké studio, které barví figurky pro hráče Warhammeru. Nebo děláme dobročinné suvenýry pro národní parky. Nebo budeme nově provozovat informační centra v Českém Švýcarsku, kde dáme práci hendikepovaným lidem. Né, to se šéf nepomátnul, jen je přesvědčený, že je občas fajn dělat i něco jiného. Zkušenosti z více oborů mohou člověku hodně otevřít oči. Znáte ty ajťáky, jsme často nejchytřejší na světě, protože na nás svět stojí, ale když se pak setkáte s opravdovou realitou, je to často náraz do zdi. Když vás baví příroda, hry nebo cestování, doplňte si to do svého podnikání, občas to chce změnu. Já jsem včera, jako šéf IT firmy, dělal závozníka po našich informačních centrech, pokecal si v lese s myslivci, vybíral pohledy, které budeme prodávat návštěvníkům, domlouval spolupráci s pivovarem a prvně si zajezdil s rudlíkem :D. Nedělal jsem to, že bychom tím vydělali hromadu peněz nebo že by to nezvládl někdo jiný z firmy, ale dlouho jsem si pracovní den takhle neužil.

Plňte si své sny i v podnikání

Představte si to - potřebujete nové auto, rozum říká - tenhle rodinný vůz bude pro nás nejpraktičtější nebo raději rovnou dodávku, to využijeme i ve firmě. Ten kabriolet pro dva si koupím někdy příště, až budu v důchodu. Přece si nemohu koupit pickup, jak na mne budou ostatní koukat? Copak si můžu koupit miniho, když všichni manažeři jezdí v Audi nebo VW? Kašlete na to, je rok 2021 a nejvíc své partnery zaujmete, když dorazíte na jednání ve stylovém veteránovi. Když to jde, dělejte si radost, né jednou, až budete v důchodu, ale hned. Potřebujete auto, ze kterého budete mít radost každý den, né první týden a pak už ne. A to se samozřejmě netýká jen vozového parku, ale celkově k přístupu. Neříkám, že máte být jako podnikatelé v devadesátkách a chovat v kanceláři krokodýla, chodit na procházky s tygrem a jezdit s polonahýma holkama kabroušem po Praze, ale být občas jako dítě je fajn.

Inspirativní lidé

Jedna z věcí, která mne v podnikání nabíjí jsou setkání s inspirativními lidmi. Existují lidé, kteří vám energii berou (těm se vyhýbejte) a kteří vám ji dávají. Proto se tak rád potkávám s našimi klienty a to nejen, když potřebuji domluvit nějaký společný projekt. Opravdu si s nimi rád sednu a prodiskutuji jejich business, co dělají, jaké řeší problémy apod. Proto dělám mentora ve Vodafone Nápad roku, Soutěž & Podnikej, ICUKu nebo StartItu. Jednak mohu trochu svých zkušeností předat mladým a druhak se něco nového dozvědět a připomenout si, jak skvělé nadějné podnikatele budeme jednou mít.

Dokázat zvolnit

Snažím se poslouchat své tělo. Už nejsem nejmladší a když se práce nebo stres nahromadí, člověk to pozná na únavě nebo naznačujících nemocech. V tu chvíli si vždycky řeknu: „Kdyby se ti teď něco stalo a byl 3 dny v nemocnici, jak velký průšvih by to byl pro firmu nebo klienta?“. A většinou dojdu k tomu, že se by se nestalo vůbec nic - kolegové si s tím poradí a i ten termín se nakonec stihne. A zvolním, dám si dva až tři dny volno. Pár schůzek posunu na jiný den, ale budu na nich podstatně produktivnější a nakonec jsou všichni spokojeni. Cílem podnikání není zrušit se a ve třiceti skončit v nemocnici.

Cílem podnikání by prostě nemělo být jen vydělávat peníze, ale pracovat pro ostatní a také pro sebe. Dělat to, co nás baví. Máte IT firmu, ale celý život sníte o tom založit malou farmu? Tak to udělejte, jen to nepřepískněte a myslete na to, že to primárně děláte pro radost a né pro prachy.

Comment

Share

Chrovatsko 30 let od začátku války

Comment

Share

Chrovatsko 30 let od začátku války

Letos je to 30 let, kdy v bývalé Yugoslávii začala válka o nezávislost Chorvatska. A i po téměř 30 letech se v blízkém okolí Zadaru dají najít spousty rozbořených domů, rozstřílených zdí nebo opuštěných fabrik, kde za války na rychlo vznikly nemocnice. Zkusil jsem tedy některá místa jen pár kilometrů od turistických destinací vyfotografovat jako smutnou připomínku tohoto konfliktu.

Navazuji tím na kolekci fotografií z válkou zničených hotelů ve slavné zátoce Kupari nedaleko Dubrovniku, kterou jsem nafotil minulý rok.

Comment

Share

Gear list 2021

Comment

Share

Gear list 2021

Řadu z vás zajímá, jaké vybavení používám při strážcování v parku či na delších výletech po českých horách nebo náročnějších trecích ve velehorách. Postupem času jsem přešel od těžké výbavy k té lehké - z velkých těžkých pohorek ke sportovním botám a od těžkého batohu k co nejlehčímu. Tak vypadají i dnešní trendy - ten, kdo chodí opravdu dlouhé trasy (což tedy já zatím nejsem) volí co nejlehčí vybavení. Nejsem extrémista, který by řezal držátko kartáčku na zuby, aby ušetřil pár gramů, ale je pravda, že chodit po horách s batohem, který skoro necítíte na zádech je mnohem větší zábava, než 20 kg vážící krosna.

výbava v kostce

Batoh Gossamer Gorilla 50
Boty Altra Lone Peak
Kalhoty z Křížového buku
Prstové ponožky Inji
Ponožkoboty Skinners
Hůlky Fizen Compact 4
Šátek Wolfie
Pončo Sea To Summit
Péřová bunda Montane FlyLite
Větrovka Montbell Tachyon Parka
Různé menší a větší kompresní obaly Sea To Summit (skvělá věc!)

Spaní
Stan Nemo Hornet 2P
Spací pytel Cumulus X-Lite 400
Nafukovací karimatka Therm-a-Rest NeoAir Uberlite

Tech
Hodinky Suunto 9 Baro
iPhone 12 Pro Max (na delší cesty preferuji velký telefon kvůli výdrži baterie)
Nainstalovanou a hlavně nastavenou a připravenou aplikaci Záchranka
Malá lékárnička Supportmed First Aid Kit doplněná i o často používané prášky
Stažené offline mapy v mobilu (používám Maps.me a Mapy.cz)
Powerbanka Nitecore NB10000
Garmin inReach mini
Miničelovka Petzl e+LITE
Vařič Jetboil (jedna z největších vychytávek šetřící čas i plyn ;-))
Vodní filtr Sawyer Squeeze (používám i dodávané “vaky” na vodu)
Titanový hrnek Keith Mug
Nějaká lžíce (většinou zapomenu)

Kemping s autem
Stan iKamper Skycamp 4x
Baterie Jackery Explorer 500 (u nás na vsi se v zimě hodí i když nejde pár dní elektřina…)
Kuchyňka AIOKS (skvělá věc!)

Chodit na těžko nebo na lehko je stejný boj jako jestli si vybrat iPhone nebo Android, Nikon nebo Canon. Každý nechť si zvolí, co ho baví více. Já s mou rachitickou postavou jsem rád za každý ušetřený gram.

Nohy

Začal jsem před mnoha lety u těžkých trekových bot. Cítíte se v nich jako v lyžácích, máte jistotu, že si určitě nikdy nezraníte kotník, můžete po kamenech skákat jako kamzík a připadat si jako velký horal. Časem jsem ale zjistil, že na delších výletech se v nich většinou neobejdete bez puchýřů, že i sebelepší boty ze super materiálů nebo kvalitní kůže promoknou, ať děláte, co děláte. A tyhle boty pak schnou dny, né hodiny. Dlouho jsem tomu nevěřil, mám přece super-cool boty za slušný ranec, ale když jsem chodil dva dny mokrou vysokou trávou v hustém dešti po Krušných horách, druhý den ráno už jsem lezl do mokrých bot.

Na dlouhé treky používám legendární Altra Lone Peak a zatím jsem nadmíru spokojen. Když napadne sníh, vím, že budu půl dne chodit vodou a večer budu doma, nebo když jsme lezli s kamarádem po kanadských horách, nedám dopustit ani na Salewa MTN Trainer, ale týdenní trek bych v nich šel nerad.

Když už máte promokavé boty (které ale rychle uschnou), mohou se hodit alespoň nepromokavé ponožky, zatím jsem je ocenil jen párkrát, ale mám je jen několik měsíců…

Bez čeho ale nevyrazím na žádný výlet, ať už s batohem na několik dní nebo v pohodlí a se stanem na střeše auta, jsou české ponožkoboty Skinners. Ta úleva, když v nich člověk může běhat večer kolem ohně místo bot je neocenitelná.

Další kapitolou jsou kalhoty. Tady jsem také postupně zavrhnul všechny ty hi-tech materiály, kterýma se sice nic nedostane v dešti zvenku na vaše tělo, ale zkondenzujete tak, že je lepší jít v trenýrkách. U nás na severu existuje taková kouzelná chalupa, kam když přijdete, tak pán musí nahodit diesel-agregát, protože tam nevede elektřina, a tam šijí super kalhoty z různých materiálů. Kalhoty, které nestojí ranec a vydrží mnoho let. Až pojedete někdy kolem, stavte se tam, jejich e-shop odpovídá tomu, že nemají elektřinu…

Na náročnější traily se hodí i hůlky, hlavně s těžkým batohem nebo v drsnějším terénu. Používám je jen, když je to nezbytné, takže jsem zvolil co nejlehčí, co šlo na trhu sehnat za „rozumné“ peníze - Fizen Compact 4.

Spaní

Jsem ten typ, který se ve stanu většinou moc kvalitně nevyspí, často (jak říká můj hiking-friend Luděk) spíš čekám na ráno, než že bych spal, ale musím říci, že s lepší výbavou se i spánek dost zlepšil. Tady se přiznávám, že jdu opravdu po tom nejlehčím, co je, abych si ušetřil kilogramy na zádech. Na kombinaci stan-spacák-karimatka se dá ušetřit hodně.

Stanů jsem vyzkoušel poměrně hodně. Na střeše auta máme iKamper, ale o tom tu primárně řeč není, přeci jen na zádech se pronese. Nejdřív jsem chodil s MSR Hubba Hubba NX - skvělý stan, prostorný, světlý, celkem odolný, doporučuji všem, kterým nevadí nějaký ten gram navíc (pořád patří mezi nejlehčí). Pak jsem zkusil Carbon Reflex 1, jeden z nejlehčích stanů pro jednu osobu. Hmotnost super, zpracování také, ale je to pořád taková „rakev na přespání“, mám rád nějaké místo na protáhnutí, obléknutí, schování věcí - Carbon Reflex 2 bude asi lepší. Nakonec jsem ho vyměnil za Nemo Hornet 2P, který je kompromisem obou světů - extrémně lehký a rozumně velký a odolný.

U karimatky jsem pak zvolil rovnou to nejlehčí a nejmenší, co jsem na trhu našel. Jsem trochu „princezna na hrášku“, takže jsem šel do nafukovací a moc mne baví.

Spacák je další důležitá věc, která umí zásadně zlepšit spánek i kilogramy na zádech. Za posledních 20 let jsem zjistil, že rozdělení spacáků do období či teplotních kategorií není jen tak a že když je v super akci spacák do -30 a koupíte ho za dva tisíce místo deseti, stále to není dobrá volba na letní dovolenou ;-). Na spacáku se dají ušetřit doslova kilogramy, ale něco to stojí. Jsem zastánce peří, které má dle mého názoru pořád lepší vlastnosti (váha, teplo) než umělé materiály. Ale nesmí vám zmoknout ;-). Skvělé jsou spacáky od Cumulusu - hlavně, pokud vám jde o váhu. Mám doma přes 15 let také úžasný zimní spacák od Marmothu (to je ten, co byl v akci), nikdy mi v něm nebyla zima, ale v létě se s ním nedá ani přikrýt, jak hřeje.

Batoh

Říkal jsem vám už někdy, že jsem úchyl na batohy? Tak jako jsou ženy, které mají doma 20 kabelek (asi i víc, co?), tak já mám doma 20 batohů (možná víc). Když jdu na lehko, hodně se mi zatím líbí nová Gorilla 50 od Gossameru, když jdu na těžko, tak Osprey Atmos 65 - tohle je asi jediný batoh, který jsem za svůj život vyzkoušel, ze kterého mne nebolí záda, takže respekt!

Oba jsou skvělé - Osprey perfetkně odvětraný, s propracovaným zádovým systémem, plášťěnkou, camel bagem a se spoustou vychytávek. Gossamer tradičně minimalistický, extrémně lehký a jednoduchý. Pokud v něm nebudete tahat 15 kilo a víc, skoro nebudete vědět, že máte na zádech batoh. Pro balení jsem si hodně oblíbil kompresní obaly - různé velikosti, do kterých si dáte jídlo, oblečení, elektroniku - mnohem snáze se v batohu zorientujete, zabere to podstatně méně místa a rychleji zabalíte. V případě Gossameru, který nemá pláštěnku, pak díky těmto vakům vyřešíte i vodu a to, že vše zůstane suché.

Vaření

Ve stravování jsem asi naopak hodně hi-tech. Vařiče Jetboil jsou vynález roku - lehké a extrémně rychlé - tady je samozřejmě celkem jedno, jestli si polévku děláte minutu nebo deset, v lesích máte většinou dost času, zakopaný pes je díky rychlosti ve spotřebě plynu z bomby. S Jetboilem můžete chodit s nejmenší bombou nebo vám ta klasická vydrží i týdny…

Mám rád dobré jídlo, francouzská polévka z pytlíku ani luncheonmeat mne na cestách nenadchne. Co mne ale hodně nadchne vždy, když ochutnám, je jídlo od českých Adventure Menu. Mají vakuovanou stravu, kterou stačí zalít horkou vodou (super v kombinaci s Jetboilem, nic neušpiníte, jídlo jíte z pytlíku) a některá jídla jsou čiré gastroporno. Dělají dokonce i jídlo, které se samo uvaří a nepotřebujete ani vařič - Amarouny jsou tu!

Pak ještě miluju svůj titanový hrnek, který mne svou váhou dostane vždy, když ho vytáhnu z batohu a spálím si o něj hubu, když se ráno napiju horkého čaje (a ostatní z obyčejných plecháčků už mají dávno vypito).

Ostatní

Jak postupně vyměňuji hi-tech nepromokavé materiály za ty promokavé, hodí se dobré a lehké pončo, protože to jediné umí opravdu ochránit v pořádném a dlouhém dešti.

Protože se i v Českém Švýcarsku často nacházím mimo signál mobilních operátorů, občas v zimě je delší dobu výpadek signálu i přímo u nás doma, o Kanadě a USA ani nemluvím, rozhodl jsem se pořídit jednoduchý satelitní komunikátor Garmin inReach mini. Když se člověku něco stane, zvládne si zavolat pomoc odkudkoliv a dokáže přes SMS komunikovat s rodinou. Vaše drahá polovička jistě ocení, když jí každý večer pošlete SMS, že jste při několikadenní procházce kanadskou divočinou plnou medvědů, v pořádku. Vyzkoušeno za vás :-). Je lehký, funguje dobře, nevýhodou jen je, že to, že musíte jako u mobilu platit měsíční paušál.

V oblasti chytrých hodinek už jsem roky věrný finským Suunto 9 (občas na chvilku navléknu Apple Watch). Jsou jednoduché, pěkné, odolné a mají super výdrž. To je ale asi další souboj typu Android vs iPhone, jen tentokrát Suunto-Garmin-Apple Watch-Android Watch. A takové porovnání je na delší psaní, omezím se tedy jen na to, že Suunto jsou nejlepší :D.

Samozřejmě mám v batohu i spoustu drobností - další oblečení, malou lékárničku, nůž, malou powerbanku atd. ale to už nepovažuji za nic zajímavého. Na cestách fotím jen na iPhone, fotoaparát sebou netahám.

Comment

Share