11.-13. července jsme s kamarádem pokračovali v naší hřebenovce přes Krušné hory. Po první, covidové a dešťové etapě, kde jsem si vyzkoušel, že každé boty promoknou a že nepromokavá bunda vás může promočit zevnitř, nás čekalo krásné počasí, které se místy do Krušných hor až nehodilo :-).

Výchozím bodem byla Nová Ves v Horách a cíl jsme si dali na Klínovci. Krušné hory svou pověst znovu dodržely - krásná příroda, minimum turistů a svérázné obyvatelstvo. První den jsme zakončili kousek od Hory Sv. Šebestiána - tam jsme si ještě před nocováním poseděli v místní hospodě (takové té, kam nechodí turisté, ale místní), přišel si k nám sednout “Pepíček”, zřejmě místní osobnost a několik hodin jsme povídali o tom, jaké to tam bylo dřív a jaké je to teď. A znovu jsem si připomněl, že žít tady je na hony vzdálené tomu, co známe my z civilizovaných měst a obcí…

Další den jsme pokračovali do Měděnce, do té obce, kde 8.8. proběhl koncert Ortelu a lístky se prodávali přímo na webu obce. Obec, kde asi chtějí žít jen ortelovci. Za ní krásné doly jako vystřižené z nějakého dark seriálu Netflixu. Pár kilometrů do Kovářské, kde to alespoň vypadá, že se místní snaží a v kdysi bohaté obci je sem tam nově opravený dům.

Pak přišlo asi největší a nejkrásnější překvapení, když jsme večer plánovali, kam složíme hlavy a na mapě nás zaujala zaniklá osada Konigsmuhle. Zatím asi nejkrásnější místo, které jsem v Kruškách potkal. Mlýn, ve kterém se dá přespat posazený do nádherných luk pod Klínovcem a jediné, co to kazilo, byly ty 3 stupně nad ránem :-).

Poslední den už jen vyběhnout na Klínovec, seběhnout do Jáchymova a pak domů. Věřím, že příští etapa bude už poslední a tenhle krásný pás hor pokoříme!

První díl zde.